Překlad básní od "Lorda Byrona"




Lord Byron Lord Byron
  
When we two parted. Když jsme se loučili
  
When we two parted
In silence and tears,
Half broken-hearted
To sever for years,
Pale grew thy cheek and cold,    
Colder thy kiss;
Truly that hour foretold
Sorrow to this.
Když jsme se my dva loučili,
jen v tichu a slzách,
bez nadšení, napůl zlomeni,
na roky přetít vztah.
Tvoje tvář chladná a zbledlá,
polibek chladnější;
ta hodina předvídala
krutý žal pozdější.
  
The dew of the morning
Sunk chill on my brow-
It felt like the warning
Of what I feel now.
Thy vows are all broken,
And light is thy fame;
I hear thy name spoken,
And share in its shame.
Studivá rosa ranní,
na mé čelo padl chlad,
jenž tušil varování,
jež se má mým citem stát.
Tvé sliby, vše je zlomeno,
a světlým je osud tvůj;
já slyším říkat tvé jméno,
na tvé hanbě podíl můj.
  
They name thee before me,
A knell to mine ear;
A shudder comes o'er me-
Why wert thou so dear?
They know not I knew thee,
Who knew thee too well:-
Long, long shall I rue thee,
Too deeply to tell.
Tebe přede mne sází,
umíráček vtírá se k uším;
ach, zachvění přichází -
proč byla jsi, drahá, pro mne vším?
Oni neví, já však mohl tě znát,
kdo tebe znal tak dobře: -
Dlouho, dlouho budu po tobě lkát,
mluvím až příliš hořce.
  
In secret we met-
In silence I grieve,
That thy heart could forget,
Thy spirit deceive.
If I should meet thee
After long years,
How should I great thee?-
With silence and tears.
V tajnosti se potkáváme,
v tichu se trápím já,
že tvé srdce zapomene,
tvá duše podvést zná.
Kdybych tebe mohl potkat
po čase s roky dlouhými,
jak mohl bych tě přivítat?
Tichem a slzami.
  
  
Lord Byron 1808        









Lord Byron Lord Byron
  
Well! Thou art happy. Nuže! Jsi šťastná.
  
Well! Thou art happy, and I feel
That I should thus be happy too;
For still my heart regards thy weal
Warmly, as it was wont to do.
Nuže, jsi šťastná, jen mé nitro cítí,
že i mé štěstí by mohlo býti skutkem,
protože i mé srdce cítí tvé štěstí
tak upřímně, jak jednati bylo zvykem.
  
Thy husband‘s blest – and ´twill impart      
Some pangs to view his happier lot:
But let them pass – Oh! how my heart
Would hate him, if he love thee not!
Manželovo požehnání skutkem se stát chce,
trochu žalu s vyhlídkou - štěstí jako příval;
ale pomiňme ty věci. Ach! Jak mé srdce
bych nenáviděl toho, jenž tě nemiloval!
  
When late I saw thy favourite child,
I thought my jealous heart would break;
But when the unconscious infant smiled,
I kiss'd it for its mother's sake.
Když jsem kdys viděl tvé oblíbené dítě,
já myslel, že žalem pukne moje srdce,
ale když usmálo se nevědomé robě,
já líbal jeho tvář kvůli jeho matce.
  
I kiss'd it, - and repress'd my sighs,
Its father in its face to see;
But then it had its mother's eyes,
And they were all to love and me.
Já líbal ho a potlačoval vzdechy,
v jeho líci je otec vidět podobně,
ale pak to byly jeho oči - matky,
a ty oči byly plné lásky a mne.
  
Mary, adieu! I must away:
While thou art blest I'll not repine;
But near thee I can never stay;
My heart would soon again be thine.
Mary, sbohem! Já už musím pryč odejít:
Chvíle tebou požehnána, já zlomím vzdechy své,
však blízko tebe nemohl bych nikdy být,
protože srdce mé by mohlo brzy být zpět tvé.
  
I deem'd that time, I deem'd that pride
Had quench'd at length my boyish flame;
Nor knew, till seated by thy side,
My heart in all, - save hope, - the same.
Já soudil ten čas, já soudil i svou pýchu,
ty, jež měly utišit mé chlapecké vášně;
aniž jsem je znal, dokud nebyli jsme spolu,
já soudil své srdce ve všem - kromě naděje.
  
Yet was I calm: I knew the time
My breast would thrill before thy look;
But now to tremble were a crime -
We met, - and not a nerve was shook.
Doposud jsem byl klidný: Já čas měřil jsem,
avšak mé nitro by pohled tvůj rozechvěl,
ale nyní třást se by bylo zločinem;
my se setkali - ani nerv se nezachvěl.
  
I saw thee gaze upon my face,
Yet meet with no confusion there:
One only feeling could'st thou trace;
The sullen calmness of despair.
Já viděl jsem tebe, pozoroval jsem tvář tvou,
v té tváři nezřel jsem zmatku podobenství;
ještě jeden pocit ti mohl býti stopou,
v mé duši byl chmurný klid mého zoufalství.
  
Away! Away! my early dream
Remembrance never must awake:
Oh! where is Lethe's fabled stream?
My foolish heart be still, or break.
Pryč! Pryč! Zatracení mých snů dávných, ty
vzpomínky nesmí být nikdy probuzené:
Ach! Kde je ten proud pohádek bájných?
Mé hloupé srdce klidné buď, nebo zlomené.
  
  
Lord Byron 1808        









Lord Byron Lord Byron
  
Remind me not, remind me not Nepřipomínej mi, nepřipomínej mi
  
Remind me not, remind me not,
Of those beloved, those vanish'd hours
When all my soul was given to thee;
Hours that may never be forgot,
Till time unnerves our vital powers,
And thou and I shall cease to be.
Nepřipomínej mi, nepřipomínej mi
ty zmizelé hodiny, ta milování,
když celou svou duši byl jsem ti schopen dát;
hodiny, jež zapomenuty být nesmí,
než čas neztenčí naši sílu životní,
pak ty i já přestaneme existovat.
  
Can I forget - canst thou forget,
When playing with thy golden hair,
How quick thy fluttering heart did move?
Oh! by my soul, I see thee yet,
With eyes so languid, breast so fair,
And lips, though silent, breathing love.
Je možné - abychom mohli zapomenout,
jak pohrávám si s tvými zlatými vlasy,
jak prudce tlouklo tvé neposedné srdce?
Ach! Při mé duši vidím ještě tebe plout,
s očima vlahýma, s ňadry božské krásy,
a rety, ač mlčící, dýchají v lásce.
  
When thus reclining on my breast,
Those eyes threw back a glance so sweet,   
As half reproach'd yet raised desire,
And still we near and nearer prest,
And still our glowing lips would meet,
As if kisses to expire.
Když se ty schoulená opíráš o hruď mou,
tvé oči odráží třpyt tak sladce,
jak napůl káraly, touhu podnítily,
stále jsme si bližší a bližší jsme si tmou,
naše žhavé rety poslechly by srdce,
jako když v polibcích navěky vydechly.
  
And the those pensive eyes would close,
And bid their lids each other seek,
Veiling the azure orbs below;
While their long lashes' darken'd gloss
Seem'd stealing o'er thy brilliant cheek,
Like raven's plumage smooth'd on snow.
A pak snivé oči zavřené by byly,
prosí svá víčka, aby mohly vidět zář,
pak zahalí celou blankytnou oblohu,
zatímco dlouhé řasy lesk zatemněly,
zdálo se, že příliš kradou tvou skvělou tvář,
jak havraní peří bych hladil ve sněhu.
  
I dreamt last night our return'd,
And, sooth to say, that very dream
Was sweeter in its phantasy,
Than if for other hearts I burn'd,
For eyes that ne'er like thine could beam
In rapture's wild reality.
Sním v návrat poslední noci lásky naší,
a pravda říká - je to jen veliký sen,
byl skutečně sladší ve své fantazii,
než když jsem pro jiná srdce vzplál nadějí.
Ty oči, pro něž jsem nemohl zářit jen,
V nadšení jevily smutek skutečněji.
  
Then tell me not, remind me not,
Of hours which, though for ever gone,
Can still a pleasing dream restore,
Till thou and I shall be forgot,
And senseless as the mouldering stone
Which tells that we shall be no more.
Nežli mi řekneš ne, nepřipomínej mi
hodiny, jež jsou navzdory odepsané;
však mohou ještě svou vůlí sen uzdravit,
dokud nás dva neobestře zapomnění,
budeme bez citu jako kus kamene,
jenž řekl, že my dva nebudeme více.
  
  
Lord Byron        









Lord Byron Lord Byron
  
And wilt thou weep when I am low? Chceš plakat, když jsem na dně?
  
And wilt thou weep when I am low?
Sweet lady! speak those words again:
Yet if they grieve thee, say not so -
I would not give that bosom pain.
Chceš plakat když jsem na dně?
Sladká paní! Opakuj ta slova
a pokud tě rmoutí, neříkej je znova,
nevzdal bych se té kruté bolesti nitra.
  
My heart is sad, my hopes are gone,
My blood runs coldly through my breast;
And when I perish, thou alone
Wilt sigh above my place of rest.
Mé srdce je smutné, naděje odešlá,
má krev proudí chladně nitrem těla mého;
a když zhynu já, potom budeš samotná
vzdychat nad místem mého spánku věčného.
  
And yet, methinks, a gleam of peace
Doth through my cloud of anguish shine;
And for awhile my sorrows cease,
To know thy heart hath felt for mine.
A ještě se mi zdá, jak paprsek ticha
snadno rozžehne skrz můj chlad zář úzkosti
a pak, pro chvilku, můj zármutek nedýchá;
vím, že tvé srdce cítilo pro mne dosti.
  
Oh lady! blessed be that tear -
It falls for one who cannot weep:
Such precious drops are doubly dear
To those whose eyes no tear may steep.    
Ach, sladká paní! Požehnaná slza tvá,
jež padne pro toho, kdo nemůže plakat;
ta vzácná kapka je dvojnásobně drahá
pro ty, jejichž oči nesmočila slza.
  
Sweet lady! once my heart was warm
With every feeling soft as thine;
But beauty's Self hath ceased to charm
A wretch created to repine.
Sladká paní! Jak horké bylo srdce mé
s každým citem jemnější, blíž k srdci tvému,
ale krása sama okouzlovat přestane
toho ubožáka, stvořeného k žalu.
  
Yet wilt thou weep when I am low?
Sweet lady! speak those words again:
Yet if they grieve thee, say not so -
I would not give that bosom pain.
Chceš plakat když jsem na dně?
Sladká paní! Opakuj ta slova
a pokud tě rmoutí, neříkej je znova,
nevzdal bych se té kruté bolesti nitra.
  
  
Lord Byron        









Lord Byron  
  
 
  
There was a time, I need not name,
Since it will ne'er forgotten be,
When all our feelings were the same
As still my soul hath been to thee.
 
  
And from that hour when first thy tongue
Confess'd a love which equall'd mine,
Though many a grief my heart hath wrung,
Unknown and thus unfelt by thine,
 
  
None, none hath sunk so deep as this -
To thing how all that love hath flown;
Transient as every faithless kiss,
But transient in thy breast alone.
 
  
And yet my heart some solace knew,
When late I heard thy lips declare,
In accents once imagined true,
Remembrance of the days that were.
 
  
Yes! my adored, yet most unkind!
Though thou wilt never love again,
To me 'tis doubly sweet to find
Remembrance of that love remain.
 
  
Yes! 'tis a glorious thought to me,
Nor longer shall my soul repine,
Whate'er thou art or e'er shalt be,
Thou hast been dearly, solely mine.
 
  
  
Lord Byron 1808 - 1810        





© Copyright 2003 by Jaromír MEDO