Název tohoto archetypu pochází od C. G. Junga, který definoval stín jako podstatu toho, co musí být pochopeno a asimilováno. Dokázal rozpoznat, že většina lidí je „lidmi bez stínu“, ať je to dělník či vědec, nábožensky založený člověk nebo ateista.
Touha po dobru je náplní lidské bytosti a na druhé straně či opačném pólu stojící stín je reprezentant stinné a zlé stránky bytosti. Na jedné straně dobro, na druhé zlo a jejich věčný boj v pohádkách, bájích a mýtech všech národů světa. Tento boj je nutné na cestě k poznání duchovní skutečnosti lidství plně prožít, je nutné naučit se rozlišovat a je nutné se naučit odpouštět. Jedině odpuštění a následný soucit dokáží stín jako většinou personifikované zlo asimilovat, čímž se nám vyrovná cesta a rozkvete moudrost rozlišování pravé skutečnosti jevů. Nejhorší co by mohl člověk udělat v setkání se stínem, je identifikovat se s ním, neboť pak sám stane se personifikací zla. Že se tomu tak občas stane, svědčí případy „šílených střelců“, kteří se zbraní v ruce nemilosrdně vraždí vše živé kolem sebe. Tito lidé v touze po moci, slávě či výjimečnosti se ztotožňují se svým stínem, neboť nemají odvahu se mu postavit na odpor, přestože jej vyvolali. Jakákoliv ideologická nálepka jejich nelidského činu je pouze dalším aktem zakrývajícím zbabělé vzdání se vlastnímu zlu – vlastnímu stínu. Naneštěstí se člověk raději drží hesla, že viditelný nepřítel je vhodnější, než nepřítel uvnitř něho samotného. Zaslepen sám sebou projektuje zlo do svého okolí, neboť v okolí na druhých může zlo nenávidět.
Poznal jsem, jak mne asimilace stínu naplnila živočišnou pudovou přirozeností, a předem na tuto nebezpečnou skutečnost upozorňuji. Kdysi dávno před uznáním vlastního stínu jsem si připadal téměř nevinný, skoro vzorný a převážně neomylný. Teprve poznání stínu ve vlastním nitru mne dovedlo ke skromnosti a uznání své „prohnilé části“. Zděsil jsem se té obrovské síly pudů, hromady pýchy, arogance, namyšlenosti, povýšenosti a dalších záporných vlastností. Byl jsem stejný jako Augeiás, syn Hélia z řecké mytologie, který nikdy nečistil chlév, v němž se po dlouhá léta chovu dobytka navršily obrovské hromady hnoje. V řeckém mýtu Augiášův chlév dostal za úkol vyčistit Hérakles ve své dvanáctileté otrocké službě králi Mykén a Tírynsu. Hrdinný Hérakles vyhnal stádo 3000 kusů dobytka na louku, vykopal příkopy k blízkým řekám a vody těchto řek vyplavily špínu. Pak stádo nahnal zpět do čistotou zářícího chléva. Taková práce pro odvážné hrdiny čeká při vyklízení vlastního nitra každého člověka. Nebyl jsem výjimkou a musel jsem den po dni, noc po noci (neboť se dá pracovat i podvědomě ve snech) poznávat, eliminovat a asimilovat soucitem jednotlivé záporné vlastnosti. Musel jsem zpracovat tisíce jednotlivých příběhů z vlastního života, kde jsem se nechal unést osobností a napravit závadné myšlení a postoje. Svedl jsem řeky přes překopanou zemi vlastního nitra do proslulého chléva a počal jsem čistit letitou špínu.
Významnou pomocí v „boji“ se stínem mi byla filozofie nenásilí tibetského buddhismu, příklad života Ježíše Krista, Gautama Siddhártha Buddhy a dalších světců, mystické zkušenosti Květoslava Minaříka, Míly Tomášové, Eduarda Tomáše a další díla probuzených jedinců, kteří v bohaté literatuře zanechali obrovské bohatství lidstvu budoucích věků. Protože jsem se snažil asimilovat jednotlivé vystupující části stínu od počátku odpouštěním a soucitem, podařilo se mi ve velké míře eliminovat hrůzná setkání s příšerami a nestvůrami světa nevědomí. Snad proto mé setkávání se stínem bylo „rajskou selankou“. Vše je způsobeno tím, že podstatná část eliminace a asimilace stínu byla provedena v denním vědomí, ve filozofických rozvahách a v meditacích, když jsem cíleně „vytahoval“ závislosti z nitra a opět cíleně jsem je spaloval žárem odpuštění a soucitu. Dal jsem si za úkol morálně obrodit svou bytost a několikaletá tvrdá práce se vyplatila. Nikdy jsem nenechával stín vysoko vyrůst, vždy jsem se snažil stín (své špatné vlastnosti či zlo) co nejdříve pochopit a asimilovat. Snažil jsem se držet hesla:
„Vlastnosti, které nenávidíš u druhých lidí, jsou tvé vlastnosti,
kterých se podvědomě snažíš nenávistí a bez úspěchu zbavit.
Vlastnosti, které dokážeš tolerovat u druhých lidí,
jsou vlastnosti, kterých ses definitivně zbavil.“
Přístup podle tohoto hesla mi značně usnadnil rozlišování a dodával mi sílu k stále nekončícímu vyklízení svého „Augiášova chléva“. Snad proto nebudou následné sny mytologickým dobrodružstvím bojů s nejstrašnějšími tvory světa či vhodným námětem akčního hororového filmu, ale budou to jemné náznaky činnosti stínu nutné pro plné pochopení charakteru tohoto archetypu. Je bezpodmínečně nutné stín pochopit jako součást sebe samého a sloučit kladné a záporné stránky, čímž nalezneme klid a mír vlastní existence.
Schéma archetypu Stín:
Poznal jsem ve svém nitru ďábla i Boha, i když se tomuto zjištění drtivá většina církví všemožně brání, neboť by podle jejich mínění ztratily svoji výjimečnost jako nezbytní a jediní prostředníci mezi Bohem a ubohým hříšným člověkem. Na Boha nemá nikdo vlastnická práva: Bůh je v každém z vás. K jeho nalezení musíte nejprve zpacifikovat a asimilovat ďábla. Podmínkou není odchod do klášterů či hlubokých lesů a vedení přísného asketického života. Celou morální obrodu můžete provádět ve vašem běžném občanském životě, stačí jen pozornost obrátit z vnějšího světa do vlastního nitra a v něm hledat pravdu. Stačí dívat se na sebe, jak se díváme na svět a zbavit se pouhého dívání se na svět. Jeden pohled je introvertní a druhý extrovertní. Ten první vám dá zakusit plnější prožitky a plnější chápání vnějších vztahů; ten druhý vás bude strhávat do závislostí a otrocké podřízenosti vlastní osobnosti, kterou člověk buduje ve stálé přetvářce před druhými a nakonec i sám před sebou.
Rozšířenou verzi archetypů naleznete na stránce: https://www.medo.cz/jaromir/kniha_trn_2v/index.html Plnou verzi archetypů získáte v knize Tajemství řádu nevědomí na stránce https://www.medo.cz/jaromir/obchod , podobně si můžete zakoupit i další dvě knihy zabývající se výklady snů a zkušenostmi duchovní cesty.
