Archetyp Pozornost představuje významnou část lidského nevědomí a v žádném případě jej nelze opomíjet, přestože se z lidského hlediska zdá být pouhou vlastností.
Pozornost je jednou z dalších vlastností, které člověk zdokonalí během duchovní cesty. Spouštěcím mechanismem archetypu Pozornost je změna myšlení subjekt (tělo, city, mysl) – objekt (materiální svět) na myšlení subjekt (Já) – objekt (tělo, city, mysl). Tato změna poprvé proběhne v meditaci, kdy meditující pozoruje své tělo, city a myšlenky, čímž se nastartuje celý proces archetypu Pozornost. Nejprve dochází k rozdvojení osobnosti. Po zvládnutí procesu rozdvojení přichází vnitřní svědek, což je schopnost klidně pozorovat různé jevy, včetně vlastního chování, emocí, citů a reakcí. Jakmile člověk zkultivuje a prohloubí svou pozornost, pak lze žít na dvou úrovních současně. Vedle roviny vlastní pozornosti je to ještě úroveň vlastní touhy, strachu, emocí, činů a reakcí. Tato schopnost znamená významný stupeň na duchovní cestě a současně dává značnou moc. Nad vnitřním svědkem čeká další významný stupeň – odevzdání se. V buddhistických textech se píše: “Jakmile mysl nahlédne do sebe, skončí řetěz diskurzivního a pojmového myšlení a dosáhneme nejvyššího osvícení.” Když se začne pozornost obracet sama k sobě, když svědek pozoruje svědka (Šrí Ramana Mahariši a Eduard Tomáš – meditace), lze překročit vlastní pozornost a všechno vyvstane ve svém celku. Pak už zbývá učit se nezaměstnávat se tím, že jedna část mysli pozoruje druhou. Vyvrcholením je, když už člověk nebude naplněn pozorováním, nýbrž jen “pouhým” bytím. Věci jsou zase jednoduché a prosté.
Archetyp Pozornost přináší do lidského života obrovskou změnu v prožívání každodenní reality. Na začátku je razantní změna žebříčku životních hodnot a vzápětí nespokojenost s vlastním stavem naplněným pocity vnitřních rozporů a vlastní neúplnosti. Z rozbitého obrazu minulosti (kdysi spokojeného života) už nelze poskládat stejný obraz, neboť člověka opět tyto obrazy naplňují nespokojeností, neúplností a rozpory. Z neurovnaného stavu se počne tvořit nový obraz, nový, dosud nepoznaný stav. Jako bájný pták Fénix povstane z popela minulosti nová, duchovním adeptem vytvořená vize, která naplní jeho srdce nadějí pro budoucnost. Konečně na základě zkušenosti vlastního života adept povznese rány minulosti k současnosti a v přítomném okamžiku utváří svůj budoucí obraz – vizi, za kterou bude moci už konečně vědomě kráčet.
Archetyp Pozornost je tvoření nového stavu, tak vzdáleného hledání nějakého nového světa či vnitřního království. Tento tvůrčí proces je vědomá výměna myšlenek, slov a činů právě pro uskutečnění nového stavu, který je lidskou nejkrásnější vizí. Na cestě ovládnutí vlastnosti pozornost i na cestě archetypem Pozornost se člověk postupně dostává do stavu, kdy sleduje každou svou myšlenku, slovo a čin a v tomto procesu se nerozhoduje na základě podvědomých popudů (pudů a emocí), nýbrž se rozhoduje vědomě. Zpočátku je vědomý stav, kdy má pod kontrolou myšlenky, slova i činy pouze chvilkový, ale postupem času se vědomým žitím pokrývá většina denního života zejména v krizových situacích, kdy se stáhne do sebe a v okamžiku vědomě zvládne emoční a pudové tlaky stoupající z hlubiny lidské přirozenosti vyvolané obrazy okolního světa. Je to konec žití na autopilota. Zvládne-li člověk cestu z žití na autopilota k vědomému žití, pak už jen s hořkým úsměvem může vzpomenout, jak jej nemilosrdný autopilot řízený pudy, emocemi a city vrhal do nešťastných – a většinou i nechtěných vztahů. Myšlenky, slova a činy minulosti řízené autopilotem jsou nyní pod drobnohledem vědomého žití nahé a člověk má jedinečnou možnost si uvědomit jejich neblahé výsledky. Cílem je dosáhnout vědomého žití jako přirozeného stavu, což se stane největší oporou ve znovunalezení vnitřní podstaty já. Žití vědomě nebo na autopilota je vlastně otázkou, zda chceme být příčinou svých zážitků, nebo jejich důsledkem. Většinu života člověk žije v důsledku svých zážitků a teprve při vědomém životě se stává jejich příčinou, a tím i nachází zázračný pramen k čerpání moudrosti.
Uvědomit si nějaký negativní čin, slovo, myšlenku je vždy prvním krokem k jejich překonání. Pokud se uvědomění povýší na stálou pozornost, může člověk nezúčastněně pozorovat své myšlenky a pocity a ony se už nebudou jevit tak katastrofálně jako dříve, ale budou požehnanou zkušeností, z níž vyrůstá vnitřní já. Pozná-li duchovní adept vlastní já jako klidné, nevzrušitelné, pak právě tento klid mu bude vyrovnávat cestu, na jejímž konci je pochopení a realizace Boha.
Proces je podmíněn změnou myšlení. Tato závažná změna je vlastně „záměnou“ subjektu Já za objekt Já z pohledu vlastního vědomí, či spíše vlastní pozornosti. Je to opuštění zažitého způsobu myšlení o „já a moje“ na myšlení „on a jeho“. Jedině v tomto stavu lze sledovat tělo, city a myšlenky a navíc lze rozlišovat dosud nepoznané stavy vlastní mysli. V tomto stádiu přeměny autopilotního myšlení na vědomé žití musí v podvědomí dojít k závažné změně symbolizované archetypem Pozornost, jehož první fáze je rozdvojení osobnosti na dvě různá já schopná vzájemné komunikace. Komunikace prvního a druhého já zdůrazňuje sounáležitost obou aspektů vlastního já. Pro snadnější postup archetypem doporučuji cvičit „vnitřní živlové očištění“, jehož stručný návod je v archetypu Persona.
Archetyp Pozornost aktivně od počátku likviduje osobnost (ego), kdežto ostatní archetypy na osobnosti pasivně staví a pomalu ji přetváří.
Archetyp Pozornost se rozprostírá ve dvou kruzích nevědomí. Rozdvojení a Vnitřní svědek patří do Kruhu Procesu obnovy, Odevzdání se a Bytí patří do Kruhu Bytí.
1. Rozdvojení: a) dvě Já schopná komunikace
b) svědek a trpitel
c) ztráta staré osobnosti
2. Vnitřní svědek: a) bez přítomnosti těla
b) asketický
c) asketický bez těla
3. Odevzdání se
4. Bytí: a) savikalpasamádhi (může být vnitřní nebo vnější)
b) nirvikalpasamádhi (může být vnitřní nebo vnější)
Ve vyvrcholení archetypu Pozornost adept zažívá dva vysoké stavy, které potvrzují úroveň dosaženou denním vědomím. Savikalpasamádhi je ještě dosahována úsilím, a tedy není vrcholem cesty k realizaci – k trvalému spojení s transpersonálním já. Savikalpasamádhi má možnost projevovat se jako čistá, živá existence, čiré bytí či vědomí, nebo extatická či neextatická blaženost, i jako všechno dohromady. Nirvikalpasamádhi je dosažení stavu míru bez úsilí. K realizaci nirvikalpasamádhi je nutno zvýšit bdělost a stav zažívaný v nirvikalpasamádhi je nutno objektivizovat. Tedy postavit se k zažívanému stavu indiferentně a pokládat ho za pozorovaný předmět. Tím adept stáhne pozornost na subjekt (pozornost na pozornost) a dostane se k poznání pravdy, která je nesubjektivní, neosobní a liší se od všeho, co leží ve sféře subjektu. Pokud se ve svém duchovním vývoji dostanete k těmto vysokým stavům, doporučuji ke studiu knihy Květoslava Minaříka a Eduarda Tomáše. S jejich radami i na jejich vlastním příkladě můžete lehce proplout přes poslední překážku k vytouženému poznání.
Archetyp Pozornost je nádherným sledováním cesty jógy a má moc posilovat stavy zažívané v meditacích jejich opakováním ve snech.
Rozšířenou verzi archetypů naleznete na stránce: https://www.medo.cz/jaromir/kniha_trn_2v/index.html Plnou verzi archetypů získáte v knize Tajemství řádu nevědomí na stránce https://www.medo.cz/jaromir/obchod , podobně si můžete zakoupit i další dvě knihy zabývající se výklady snů a zkušenostmi duchovní cesty.
