Lidské dítě je po samotném porodním zážitku, kdy samo bojovalo s neznámými silami, zcela bezbranné. Dítě vydané na milost a nemilost svému okolí podvědomě hledá ochranu a útočiště před dalšími dotyky krutého světa. Prvotní setkání s hmotným světem spojené s bolestným prožitkem porodu zanechává nesmazatelné stopy v rodící se psychické přirozenosti dítěte. Prvním tvorem, kterého dítě vnímá, je matka. U ní hledá ochranu a bezpečí a přetržení této přirozené vazby vyvolává v dítěti strach a nejistotu. Později dítěti přibývá další ochránce v podobě otce. Matka a otec se stávají prvotním vzorem na hmotné rovině jevového světa, prvotním vzorem, jenž je dítěti po celý jeho nedospělý život ukazován. Příklad lidských rodičů v hmotné sféře formuje dítě k budoucímu plnění stejného rodičovského vzoru a záleží pouze na mravních dispozicích jedince, jestliže lidský vzor dokáže zlepšovat, nebo zhoršovat. Každé dítě má však mimo světský vzor uvnitř své duše ještě jeden vzor Matka – Otec, který leží povětšinou hluboko pod hranicí denního vědomí. Božský vzor Matka – Otec má čistě numinózní charakter a očividně by patřil do archetypu Numinózum. Měl by být vzorem pro rodičovské povinnosti, pro vztah k Božskému dítěti a pro transcendentální chápání života. Člověk je však na míle vzdálen božskému prožívání, a tak nastupuje náhražka transcendentálního světa, který jsme vlastní orientací vně, do hmotného světa ztratili. Náhražkou mytologického Božského dítěte se stává lidské dítě a náhražkou Bohů se stávají rodiče, kteří jako první formují vědomí dítěte. Rodiče poté podle vlastních kvalit utváří lidské dítě mezi mantinely maska osobnosti (persona) a individualita. Tak se bezděčně a zákonitě prolínají všechny čtyři archetypy v Kruhu Střetnutí s nevědomím, v němž se odehrává naprostá většina myšlenek, pocitů a snů člověka.

    Zůstaňme ještě chvíli v božském světě, abychom pochopili mnohé aspekty lidské činnosti. Numinózní charakter archetypu Otec – Matka a samozřejmě také Božské dítě je vzorem, který by měl být tak chápán a lidmi následován. Ovšem následovat vzory ukryté hluboko pod hranicí lidského vědomí není snadné, neboť je nutné vzdát se světa lidského pro svět božský, který člověk zahleděný do světa prozatím nechápe. U běžných lidí je pravzor prvotních vztahů v latentním stavu a nikdy nepovstane k životu bez vstřícnosti a snahy o změnu materialistického myšlení. Však musím zdůraznit, že každý člověk ve svém srdci nese celistvý obraz Božské Matky a Božského Otce a může navenek reprezentovat ateismus, materialismus, komunismus či jiný světový názor distancující se od skutečností nadřazených lidem. Možná by byl ateistický člověk ještě ochoten akceptovat podsvětní Matku, jež rodí svět, nebeskou Matku, jež řídí a udržuje svět, Matku, jež živí svět a všechny bytosti v něm, ale už těžko stráví temný aspekt mateřské bohyně – Matky, jež pohlcuje, svírá, polyká a omezuje.

    Jakmile nastane v lidském životě vážná krize, spojená například se schizofrenií či jinými psychickými poruchami, pronikne z nitra (z podvědomí) na povrch lidského vědomí kdysi vytěsněný obsah numinózního charakteru bez ohledu na světový názor „postiženého“ člověka. Jakmile hovořím o vytěsněném obsahu, je zákonité, že náboženské představy, numinózní archetypy a další fenomény vynořující se z hlubokého podvědomí člověka byly kdysi náplní běžného vědomí! Vědomí současného ateistického a do světa zahleděného člověka může ignorovat mocnou energii skrytou uvnitř sebe samého, ale jde hlavou proti zdi, neboť dokud nezpracuje tajemství svého nitra, nepostoupí zpět na duchovní stupeň, který mu kdysi náležel. Není složité si na základě uvedených slov spojit další myšlenku. Když máme v sobě představy Božských rodičů a Božského dítěte, pak jsme kdysi, v šeru dávnověku, jimi museli být. Vždyť nelze z vědomí vytěsnit něco, co v něm nikdy nebylo. Odtud také pramení časté mytologizování rodičů, kdy jim dítě až vysoko přes dospělý věk přisuzuje archetypickou formu božského páru. Vnímání lidství jeho rodičů v něm vyvolává zklamání a nespokojenost, neboť zařazením rodičů mezi lidi i ono vypadlo z božského scénáře.

    Cesta člověka archetypem Otec – Matka je dlouhá a složitá. Opustit vzory, které při člověku stály od jeho zrození, které jej ochraňovaly před nebezpečným světem po celé dětství, je přetěžké. Ovšem výsledek duchovního snažení promění jednou provždy lidský archetyp Otec – Matka v prožitek božské dokonalosti.

Rozšířenou verzi archetypů naleznete na stránce: https://www.medo.cz/jaromir/kniha_trn_2v/index.html Plnou verzi archetypů získáte v knize Tajemství řádu nevědomí na stránce https://www.medo.cz/jaromir/obchod , podobně si můžete zakoupit i další dvě knihy zabývající se výklady snů a zkušenostmi duchovní cesty.