Archetyp Hrdina používá dvě cesty. První z cest je mytologie. Život a smrt bájných mytologických hrdinů je ukázkou vnitřního boje s nižší pudovou přirozeností, která je dána zrozením v hmotném těle. Klesne-li člověk v touze po morálním obrození do pudové sféry vlastní bytosti a zhlédne-li obludnost a nestvůrnost svých záporných, vyumělkovanou osobností dlouho utajovaných skutečností, bude muset najít odvahu neohroženého hrdiny k překonání sil zlých vlastností a sklonů, s nimiž po dlouhé věky soužití s maskou osobnosti téměř splynul. Vynese-li hrdina na světlo světa živočišné pudy, bude i ten nejstrašnější drak proti nim přítulným pokojovým psíkem. Vnitřní duchovní proces každého člověka je v určité fázi analogií mytologie lidstva, která je božským darem v bezpočtu variací pro všechny hledající jedince. Existence mytologie tak člověku vystavěla dlážděnou cestu k základům kolektivního nevědomí lidstva a z těchto základů může čerpat sílu a pochopení pro svou nelehkou duchovní cestu.
Druhou z cest archetypu Hrdina je psychologie. V této části archetypu se mytologické prvky zcela ztratily, ale podstata hrdiny zůstala. Jakmile člověk vkročí do proudu archetypu, bude zcela zákonitě procházet následným schématem:
Dokud nemá člověk dané body scénáře niterně zvládnuté, bude se k nim, zejména ve snech, stále vracet. Složitost archetypu Hrdina (i přes rozdělení na mytologickou a psychologickou část) podtrhuje prorůstání archetypu do všech archetypů Kruhu Procesu obnovy, v nichž hrdina pomáhá k postupu jednotlivými procesy.
Hrdina je nezastupitelným průvodcem v těchto archetypech:
Hrdina, jemuž vtiskujeme pečeť našeho denního prožívání, má v nevědomí jednu obrovskou výhodu, která jej staví do pozice neporazitelného. Má nekonečně mnoho životů, žádná smrt ho nezastaví, žádné mříže ho neuvězní, žádná vzdálenost ho neoddělí, zdá se být nekonečně silný. Ovšem poučme se z řecké mytologie, která měla také takového „neporazitelného“ hrdinu. Jmenoval se Achilleus. Byl synem mořské bohyně Thetidy, která z lásky k němu ponořila celé dětské tělíčko s výjimkou paty, za kterou ho držela, do podsvětní řeky Stygy. Tělo Achillea pokryl neviditelný pancíř, a tak se řecký hrdina s vlastnostmi veskrze lidskými, navíc podtrženými arogancí, stal téměř nezranitelným. Snad pro jeho lidské vlastnosti se stal nejen podle Řeků tím nejskvělejším zjevem v celé řecké mytologii. Tento hrdina, jehož bych nazval „vnějším“ (do světa obráceným), měl však jedno zranitelné místo – patu. Stejně zranitelné místo má i náš vnitřní hrdina. Postava hrdinského Achillea nám radí pochopit tuto zápornou vlastnost jako aroganci a z ní pak není těžké odvodit další – pýchu, nadřazenost, povýšenost. To jsou vlastnosti, které mohou zastavit vnitřního hrdinu kráčejícího cestami nevědomí. Na tyto vlastnosti si bude muset dávat velký pozor, neboť zlo, proti němuž hrdina stojí, není hloupé, zlo bez skrupulí využije „Achillovu patu“ každého, byť neohroženého vnitřního hrdiny.
Ovšem ne každý hrdina ve snech se váže k archetypu Hrdina. Rozpoznat tyto rozdílné hrdiny lze pouze podle úkolu, který hrdina plní. Je-li to úkol morálního zušlechtění, pak zcela jistě hrdina patří do stejnojmenného archetypu. Pokud je to pouze akční hrdina, jimiž člověk živí své vědomí v denním životě, pak je to jen prázdná a bezduchá schránka hrdiny bez obsahu a cíle. Takový hrdina patří do archetypu Persona nebo do archetypu Stín, i když takzvaně jedná v zájmu dobra. Je však neustále v zajetí osobnosti nebo jako nevědomý zlo oplácí zlem.
Rozšířenou verzi archetypů naleznete na stránce: https://www.medo.cz/jaromir/kniha_trn_2v/index.html Plnou verzi archetypů získáte v knize Tajemství řádu nevědomí na stránce https://www.medo.cz/jaromir/obchod , podobně si můžete zakoupit i další dvě knihy zabývající se výklady snů a zkušenostmi duchovní cesty.
