Snář sebepoznání

Kostel

symbol obětování světského a později i citového života ve prospěch budoucího duchovního cítění; potlačuje individualismus jednotlivce ve prospěch celku a vyjadřuje vnitřní touhu po duchovní pomoci
v prvotní fázi duchovního vývoje je kostel představou centra bytosti (viz archetyp Poklad) a teprve po vnitřním pochopení symbolu spolu se snícím do kostela vstupuje soucit
ve druhé fázi duchovního vývoje snící po modlitbě či uctívání v kostele prožívá extázi vytržení, jež je záhy slabou duchovní náplní vědomí degradovaná na úroveň citů a těla
ve třetí fázi duchovního vývoje je snící ochoten vzdát se života, aby následně spatřil obrovskou moc kostela a možnou cestu k uskutečnění*⁶⁸
ve čtvrté fázi duchovního vývoje se kostel stává místem iniciace a posléze i uskutečnění
u tohoto symbolu nezáleží, ke které církvi kostel patří, neboť nevědomí nerozlišuje hloupé lidské rozdělování a je pro něj důležitá vždy jen síla víry člověka
zničený: velice smutný obraz duše člověka, které schází citová přirozenost lidství i duchovní ideály
vidět zřícení kostela: jakmile člověk opustí duchovní ideály a citovou rovinu lidství, musí zcela zákonitě dojít ke zřícení představy duchovního a citového centra vlastní bytosti a je tragédií člověka, že po tomto obrazu padá na zvířecí úroveň
snícímu je bráněno jít do kostela: nepřipravenost vzdávat se hmotných věcí a smyslových rozkoší
občas se ke kostelu nabízí i opačná eventualita psychického vývoje – hospody (jako pudové symboly), pak snící volí směr svého vývoje podle převažující náplně vlastní mysli
utíkat z kostela: snící se v tomto obrazu vzdaluje duchovním a citovým prožitkům, aby se uchýlil k pudovému životu
dveře do kostela: většinou vstup na citovou rovinu a jen výjimečně vstup na rovinu duchovní
navštěvovat, kostel jako útočiště před pronásledovateli: již „pouhá“ návštěva kostela osvobozuje mysl snícího od nepříjemného pronásledování, kostelní prostředí tak dokáže proměnit negativní děj snu v odlehčující komedii
skrývat se v kostele: snící utíká z pudového života k citovým a duchovním obrazům, ale jednou se bude muset vrátit a svým pudovým obsahům se postavit čelem
modlitba v kostele: pokud přináší psychické uvolnění a bezstarostnost, pak je tento symbol velice kladný pro budoucí duchovní život snícího, ale pokud modlitba nepřináší psychickou uvolněnost, je tento snový obraz prázdným symbolem bez obsahu
kostelní loď: vědomé myšlení
žena či muž v kostele: představují citovou rovinu, pokud se ovšem nezaobírají sexem či jinými znesvěcujícími praktikami (více o tomto v archetypu Anima – Animus)
pracoviště blízko kostela: čím je pracoviště blíže, tím větší je snaha snícího o život na duchovních principech
pracovat přímo v kostele: významná práce na poli sebezdokonalování a potvrzení správného zvnitřnění
obřady v kostele: vedou ke zvnitřnění, přestože se někdy zbarvují mysticismem či dokonce pohanskými rituály, jen je třeba dávat pozor, aby se obřad nestal pouhým církevním pozlátkem; nevědomí různými obřady upozorňuje snícího na potřebu vnitřní pokory, a tím i na ztrátu tak časté lidské pýchy
stavba či oprava kostela: výstavba citového a duchovního života
světlo vycházející z kostela: naděje na budoucí duchovní život (zvláště je-li všude kolem tma)
kostel v místě rodiště: brzké znovuzrození vědomí snícího do duchovního stavu
křest v kostele: viz křest
kostelní zvon: je poslem duchovní roviny, proto schopnost zvon vidět či slyšet dokladuje zvnitřnění snícího a dosažení duchovní roviny vědomí
snící vyzvání kostelním zvonem: obraz vyjadřuje významnou práci na poli sebezdokonalování, potvrzuje správné zvnitřnění a dosažení duchovní roviny vědomí, což přináší schopnost předávat (vyzvánět) nově nabyté duchovní zkušenosti všem, kteří zvon (vábení duchovní roviny) slyší
s viditelným symbolem kříže: alegorie Kristova obětování, což je na jednu stranu utrpení ve světě lidí, ale na druhou stranu vzestup na vyšší duchovní úroveň
iniciační: viz iniciace
z ledu a sněhu nebo pokrytý ledem: jeden ze symbolů duchovní roviny a pevné víry v duchovní podstatu lidí