Snář sebepoznání

Matka

jeden z velice frekventovaných a také velice složitých snových symbolů, při jehož častém opakování doporučuji přečíst archetyp Otec – Matka, neboť jedině znalost archetypu zaručí přesné rozkrytí symbolu matky ve snech
jakmile se matka snícího objevuje ve snech často, je snící nesamostatný a nemá ke své matce vyřešen citový vztah, naopak malý výskyt symbolu matky ve snech svědčí o samostatnosti a relativně vyřešeném vzájemném vztahu
matka jako vzor: matka jako první formuje vědomí dítěte a poté jej podle vlastních kvalit utváří v rozmezí masky osobnosti (persona) a individuality
činnost snové matky směřuje k prohlubování rodinných vztahů (i v negativním smyslu) a k pevnějšímu upoutání snícího na světské rovině prožívání, byť občas prosvětlené city
mužova matka se mění v sestru, manželku, milenku: matka zaujímá zcela samostatné místo v nevědomí (v archetypu Otec – Matka), je povýšena nad pudové aspekty (manželka, milenka) a ve svém vyšším smyslu i nad citové aspekty (sestra), ale zároveň oba tyto aspekty v latentní formě obsahuje; každému člověku proces sebezdokonalování jednou nastaví zrcadlo, v němž se bude muset tváří v tvář postavit pudovým a posléze citovým aspektům archetypu Otec – Matka a je pouze na něm samém, jak se dokáže s těmito fenomény vyrovnat; předobrazem tohoto snu je, když manželka či sestra v určitých činnostech zastupuje matku
cizí matka: nemá v nevědomí podstatnější osobní význam a vyjadřuje jen různé náhledy na mateřské vztahy
matka manželky, milenky či manžela, milence (i potenciálních partnerů): vyjadřuje negativní charakter archetypu Otec – Matka a může představovat personifikaci archetypu Stín
pláč, bolest a trápení snové matky: u tohoto obrazu je důležité rozeznat důvod matčina trápení, neboť pokud je důvodem egoistické chování snícího či morální pochybení, pak je tento obraz varováním před pádem na nejnižší rovinu prožívání (pudovou), ale naopak pokud matčino trápení způsobuje citová a duchovní náplň snícího, pak je tento obraz kladný i v případě, když snící upadá do lítosti nad stavem matky (tato lítost se časem promění v soucit, který je duchovním lékem na všechny bolesti)
obava z nepřítomnosti matky: je vlastní málo samostatným a citově závislým lidem, proto by se měl snící při objevení se tohoto obrazu snažit o samostatné kroky, přestože by mohly být chybné
panovačná, zničující, destruktivní matka, jež pohlcuje, svírá, polyká a omezuje nepřirozenou láskou a oddaností: temný aspekt mateřské bohyně – Matky
matka ubližuje snícímu (i nechtěně), zraňující, bolestné, nepříjemné objetí matkou: snící je postaven před stinnou tvář obrazu vlastní lidské matky, která postihuje zejména pudové personifikace, zatímco citové personifikace zůstávají negativní činností matky nedotčeny; nevědomí tímto obrazem ukazuje nutnou cestu od pudovosti k citovosti
nevhodné a negativní jednání matky (např. nechutné scény, opilost, obscénní chování): vidí-li snící ve svých rodičích stále vzor hodný následování, pak nevědomí vzor v jeho mysli pokřiví, aby na své cestě životem hledal jiný, lepší vzor; když se snícímu v podvědomí lidský vzor zhroutí, nezbývá mu, než ve svém zklamání nalézat jiný vzor a v ideálních podmínkách následuje vzory božské Matky*⁸⁵ (například křesťané nalézají Pannu Marii) nebo se obrátí do svého nitra, v němž objeví dokonalý vzor archetypu
žena s mateřským aspektem ve spojení s podzemím: podsvětní Matka
žena s mateřským aspektem ve spojení se zemí: Matka, jež živí svět a všechny bytosti v něm
žena s mateřským aspektem ve spojení s nebem: nebeská Matka, jež řídí a udržuje svět
harmonické vztahy s matkou: snící naplnil vzor, kterým mu matka od jeho narození byla, ale nyní je třeba vykročit na cestu poznání, třebaže se snící na této cestě bude muset vyrovnat s nesouhlasy a protesty snové matky (duchovno versus lidství)
být spolu s matkou v lůně krásné přírody: jeden z častých obrazů první fáze archetypu Bazální perinatální matrice
společná cesta, společný pobyt a stejná činnost s matkou: symbolizuje setrvávání snícího ve vzoru, který byl snícímu vytyčen rodiči; takové sny jsou dobré pro člověka, který se snaží najít a naplnit vzor svých rodičů a nevhodné pro člověka, který může opustit směsici pudového a citového prožívání, překonat citové závislosti a najít duchovní stav klidu a míru
obrazy syna a matky zbarvené otevřenou sexualitou nebo méně nápadnými sexuálními symboly: úkolem každého muže je pochopit a překonat Oidipův komplex*⁴⁹ a při sjednocování protikladných citových složek vlastní mysli pominout hmotnou rovinu prožívání, neboť ta vždy končí v sexuálních závislostech
matka je snící ženou považována za soupeře: v podvědomém erotickém vztahu dcery k otci je matka pociťována jako sexuální soupeř (Elektřin komplex*⁵⁰)
matka jako záchrana a pomoc, utíkat k matce: častý sen dospívajících a dospělých, kteří budují nové citové vazby, neboť každé nedorozumění člověk podvědomě konfrontuje se vzorem, který má pevně zakódován ve své mysli; je důležité nalézt svůj díl samostatnosti a osvobodit se od vlivu, který matka představuje, teprve toto osvobození dá snícímu možnost nalézt cestu k prozření (pokrokem je, když se snící s prosbou o pomoc místo k matce obrací k personifikacím archetypu Moudrý stařec)
snící muž zastává kromě role otce i roli matky: aktivní snaha snícího pochopit vzájemný vztah mužského a ženského prvku v rámci archetypu Otec – Matka (typický sen při prováděné asparšajóze*⁸⁴)
pomáhá snícímu: velice častý obraz, jenž plně zapadá do vývojového procesu každého člověka, ale jakmile snící překročí vzor své matky, taková, třebaže dobře myšlená pomoc se stává brzdou dalšího vývoje
pomáhat matce: tyto obrazy se vyvíjejí od počáteční pomoci s běžnými záležitostmi přes pomoc v citových otázkách až k trpělivému vysvětlování nadsvětských skutečností, aby byla snová matka, jež představuje chápání archetypu Otec – Matka, zbavena nevědomosti
zachraňovat matku: jakmile snící častěji vystupuje na duchovní rovinu prožívání, jsou jeho návraty na pudovou a citovou rovinu lidského světa provázeny dramatickými obrazy, v nichž je konfrontován se vztahy, které vědomě opustil; v takových snech zachraňuje matku jak před účinky duchovní roviny (sníh, led, mráz, létání a podobně), tak i před účinky pudové roviny a hlavně před pudovými personifikacemi (zvířecími i lidskými), aby matka bezpečně zakotvila na citové rovině prožívání, kde si může pro budoucí poslední krok pomalu osvojovat duchovní náhledy
činnost snové matky se stává brzdícím elementem: nevědomí snícímu naznačuje nutnost překonat lidský vzor a vystoupit na vyšší úroveň; to není odmítnutí skutečné matky, ale pouze vzoru, který v nevědomí zastupuje (v podobných snech se skutečná vlastní matka snícího může ve snu stát nevlastní)
rozpory se snovou matkou: rozpor mezi mužskou a ženskou stránkou (viz archetyp Anima – Animus); také viz konflikt
rozpory syna se snovou matkou: rozpor mezi mužskou a ženskou stránkou (viz archetyp Anima – Animus)
smrt matky: snícímu končí období tápání a nejistoty ve vzájemném soužití, již nepotřebuje pomoc lidského vzoru matky a uvolňuje se mu cesta k nalezení dokonalejších vzorů
snové příběhy s matkou mohou být i vizí budoucnosti či inkarnačním pohledem do daleké minulosti; více o tomto fenoménu v archetypu Vize budoucnosti a minulosti
zmrzlá, zachraňovat zmrzlou matku: viz mráz
princezny: viz král, královna
žena či bohyně s nadpřirozenými schopnostmi: mimo lidský vzor existuje uvnitř psýché ještě božský vzor Matky, jež má čistě numinózní charakter a očividně patří do archetypu Numinózum; v křesťanství je takovou postavou Panna Marie, která se teprve pod tlakem věřících křesťanů stala mateřskou bohyní
mytologické postavy matek a otců: protože každý člověk v sobě nese představy Božských rodičů a Božského dítěte, pak jsme kdysi, v šeru dávnověku, jimi museli být, a to je hlavní příčina častého mytologizování rodičů, kdy jim dítě až vysoko přes dospělý věk přisuzuje archetypickou formu božského páru; želbohu vnímání lidství jeho rodičů v něm vyvolává zklamání a nespokojenost, neboť zařazením rodičů mezi lidi i ono vypadlo z božského scénáře
spojení matky se synem: jeden z velice důležitých a přelomových snů, k jehož pochopení je nutné porozumět principům sjednocování protikladů na pudové i citové rovině (viz archetyp Anima – Animus a viz archetyp Coniunctio); o stejném spojení hovoří mnohé alchymistické traktáty*⁸⁶
ztotožnit se s pocity matky – rodičky – při vlastním porodu: nádherný, vícerozměrný a absolutně živý zážitek s pocitem „jsme jedno tělo, rodím a jsem rozen“ je mystickým sjednocením, které popisují eleusinská mystéria*¹⁵, jež narození dítěte jménem Brimós považují za sjednocení panny, matky a dítěte v bytost umírající, rodící a opět přicházející na svět
vyvrcholením symbolu matky je trvalá proměna lidského archetypu Matka v prožitek božské dokonalosti