Snář sebepoznání
- mytologie neodmyslitelně doprovází duchovní vývoj člověka, proto mytologické příběhy zákonitě vstupují i do snů člověka, který kráčí cestou sebezdokonalování
- občas může dojít k zajímavému jevu, když z nitra snícího vytryskne pramen některé národní mytologie, a to v případě, když nastane souznění mytologických obrazů s procesem, který snící právě prožívá, přestože o cizí mytologii nemá snící v denním vědomí ani tušení; stejným způsobem se mohou ve snech objevovat filozofové, duchovní velikáni a světci různých zemí světa
- mnohé sny, zejména při probíhající duchovní cestě, mohou být objasněny porovnáním s mytologickými příběhy jakéhokoliv národa, neboť mytologie popisuje vnitřní stav duše, jemuž nezáleží na tom, jaké barvy kůže je tělo, v němž sídlí, nebo jakým jazykem adept duchovních výšin hovoří (více v knize „Tajemství řádu nevědomí“ a zejména v archetypu Hrdina)
- slavnost s mytologickým podtextem: završuje úspěšné období sebepoznávání a umožňuje snícímu pochopit prameny lidství
- mytologická pohřební hranice: na ní se obětoval mayský bůh Quetzalcoatl*39, z plamenů pak vylétlo Quetzalcoatlovo srdce, které se na obloze přeměnilo v Jitřenku – Venuši, aby všem lidem bůh Quetzalcoatl v podobě Venuše symbolizoval smrt a vzkříšení; podobný osud má i bájný pták Fénix*52
- podobu mytologického zvířete může mít strážce prahu, který je ale nejčastěji zosobněným zlem v lidské či ďábelské podobě, které mystikové pojmenovali Máro*3
- mytologický pohár s krví Ježíše Krista: duchovní křesťanský symbol
- mytologické postavy matek a otců: protože každý člověk v sobě nese představy Božských rodičů a Božského dítěte, pak jsme kdysi, v šeru dávnověku, jimi museli být, a to je hlavní příčina častého mytologizování rodičů, kdy jim dítě až vysoko přes dospělý věk přisuzuje archetypickou formu božského páru; želbohu vnímání lidství jeho rodičů v něm vyvolává zklamání a nespokojenost, neboť zařazením rodičů mezi lidi i dítě vypadlo z božského scénáře
