Snář sebepoznání
- obviňovat druhé: je velice negativním obrazem duše snícího, neboť házením viny na ostatní se člověk snaží ukázat svou domnělou morální čistotu, zatímco ve skutečnosti nenávidí ty vlastnosti*24, které se většinou podvědomě snaží zlikvidovat; tento výklad plně podporuje i biblické setkání Ježíše s cizoložnicí, která měla být kamenována, Ježíš ji zachránil slovy: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem.“, nikdo nehodil, neboť nikdo není bez viny, a ten, který bez viny je, nikdy nikoho neodsoudí, neboť poznává podstatu skutků lidí zaslepených egoistickým smýšlením, lidí, kteří na druhých lidech nenávidí právě to, čeho se jejich nitro chce podvědomě zbavit
- být obviněn: nevědomí těmito obrazy trpělivě učí snícího bez výhrad a odporu uznat vinu a přijmout trest, ať je jakýkoliv, a to i v případech, kdy snící evidentní vinu nenese; jakmile snící trest přijme, objeví se intuitivní pochopení karmických souvislostí snového obvinění se zapomenutou vinou přesně podle karmického zákona*34, později, v dalších snech může snící při kolektivním obvinění hrdinně vzít vinu i trest na sebe
- opakované obvinění: objevuje se tehdy, když obviněný vinu nepřizná; k pochopení souvislostí ukázaných snem je třeba méně pýchy a více pokory
- setkání s obviněným: je dobré nebýt na obviněného rozezlen, i když se jeho čin snícího přímo týká, a takové situace brát s nadhledem jako uplynuvší událost beze zloby a zášti
- snící je zproštěn obvinění: tento akt by měl snící ponechat na moudrém nevědomí a nikdy si jej nevynucovat, neboť tím by jen narušoval vlastní duševní a duchovní vývoj
- snící vidí druhé, jak jsou zproštěni obvinění: nad tímto aktem by měl snící pocítit úlevu, neboť nevina druhých je nevinou jeho vlastních personifikací a vlastností s nimi spojených, nebo stát indiferentně mimo; zásadní chybou a prohřeškem vůči sobě samému by bylo, kdyby snící se zproštěním obvinění druhých nesouhlasil či dokonce proti němu aktivně vystupoval
- cílem duchovního člověka by měl být soucit jak s viníky, tak i s těmi, kteří obvinění a posléze i soudy vynášejí; jakmile se soucit stane součástí vědomého (v denním vědomí) i podvědomého myšlení (ve snech), rozpozná člověk nekonečnou moc karmy*26 nad činy lidstva, rozpozná v chování druhých vinnou prodchnuté myšlenky a oblečen do šatu nevinnosti pocítí úlevu od vtíravých obrazů viny a trestu
