odsuzovat druhé: je velice negativním obrazem duše snícího, neboť házením viny na ostatní se člověk snaží ukázat svou domnělou morální čistotu, zatímco ve skutečnosti nenávidí ty vlastnosti*24, které se většinou podvědomě snaží zlikvidovat; tento výklad plně podporuje i biblické setkání Ježíše s cizoložnicí, která měla být kamenována, Ježíš ji zachránil slovy: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem.“, nikdo nehodil, neboť nikdo není bez viny; a ten, který je bez viny, nikdy nikoho neodsoudí, neboť poznává podstatu skutků lidí zaslepených egoistickým smýšlením, lidí, kteří na druhých lidech nenávidí právě to, čeho se jejich nitro chce podvědomě zbavit
být odsouzen: nevědomí těmito obrazy snícího trpělivě učí bez výhrad a odporu uznat vinu a přijmout trest, ať je jakýkoliv, a to i v případech, kdy snící evidentní vinu nenese; jakmile snící trest příjme, objeví se intuitivní pochopení karmických souvislostí snového odsouzení se zapomenutou vinou přesně podle karmického zákona*34
opakované odsouzení: objevuje se tehdy, když odsouzený vinu nepřizná; k pochopení souvislostí ukázaných snem je třeba méně pýchy a více pokory
setkání s odsouzeným: je dobré nebýt na odsouzeného rozezlen, i když se jeho čin snícího přímo týká, a takové situace brát s nadhledem jako uplynuvší událost
cílem duchovního člověka by měl být soucit jak s odsouzenými, tak i s těmi, kteří obvinění a posléze i soudy vynášejí; jakmile se soucit stane součástí vědomého (v denním vědomí) i podvědomého myšlení (ve snech), rozpozná člověk nekonečnou moc karmy*26 nad činy lidstva, rozpozná v chování druhých vinou prodchnuté myšlenky a oblečen do šatu nevinnosti pocítí úlevu od vtíravých obrazů viny a trestu