Snář sebepoznání
- pokud se ve snech objeví symbol ďábla, pak je nanejvýš dobré pro budoucí bezkonfliktní duševní vývoj si přečíst archetyp Stín
- není něco vnějšího, je vnitřní personifikací zla*65, kterou nosí každý člověk v sobě víceméně v latentní formě, člověk je vnitřními popudy, pocházejícími z tohoto zla, nabádán k egoistickým skutkům a v některých případech je dokonce schopen ztotožnit se s tímto personifikovaným zlem (více v archetypu Stín)
- jakmile člověk nastolí nové myšlení, změní cestu a počne odstraňovat ego, nebude se to jeho ďáblovi, skrývajícímu se v nitru, vůbec líbit, neboť ucítí bytostné ohrožení (to je nebezpečí umrtvení ega), vystoupí samostatně jako personifikace čerta, ďábla, satana či Lucifera.
- ďábel reprezentuje stín člověka obracejícího se k vyšším mocnostem; podle mnohých badatelů v oboru alchymie začíná cesta adepta sestupem do podsvětí a setkáním se zosobněným zlem (více v archetypu Alchymista)
- důležité je si uvědomit, že zlo je uvnitř nás, ať na povrchu osobnosti vypadáme sebelépe, proto nelze personifikované zlo zabít, ale lze jej „porazit“ odpuštěním a soucitem; je dobré si stále uvědomovat, že ďábel není hloupý a že dokonale zná nitro snícího, neboť z něj je „zrozen“, a že má mnoho rozličných podob
- v určité fázi duchovního vývoje lze jasně rozpoznat kořen satanismu, v němž se uctívá opak božského a v němž jsou součástí rituálu soulože před oltářem a další podobné praktiky; jakmile nevědomí člověku ukáže scestnou roli satanismu, je dobré považovat obrazy za důrazné varování před nadvládou pudů nad city a rozumem; zbraněmi hrdiny jsou kladné vlastnosti spojené s nechtěním či vzdáváním se vztahů k hmotnému světu, zbraněmi ďábla jsou záporné vlastnosti spojené s chtěním a touhou získávat, proto je k vymazání obrazů pokušení tak účinné Kristovo heslo: „Odstup, Satane!“; snící by se měl snažit najít moc ovládnout temnotu kořenů nevědomé minulosti
