zobrazuje drama života a dotýká se citlivých témat, které snící nechce či odmítá řešit v denním vědomí
kolikrát již bylo řečeno: „Jsme pouhými herci v pozemském dramatu a záleží pouze na nás, budeme-li hrát horor, tragédii, frašku či komedii.“
z divadelní role se snící „přesune“ do role diváka: nevědomí se změnou postavení snaží z objektivnějšího pohledu diváka vysvětlit snícímu určité zákonitosti života a najít co možná nejlepší postoj k životu samému
první řady v divadle: více vtahují snícího do koloběhu světského dění, naopak poslední řady umožňují snícímu větší odstup od děje, který se před ním odehrává
loutkové: osud (karma*26) tahá za nitky jednotlivých postav a zdůrazňuje snícímu omezenou možnost měnit svůj životní běh i osudy druhých lidí
ochotnické (vidět, hrát v něm): snící by měl ke svým vlastnostem přidat více nadšení, elánu a zapomenout na případné hmotné zisky
improvizace na prknech divadla: méně rozumu, méně znalostí, více spontánnosti, více citů – to je rada snícímu ohledně přístupu k životu
velice kladné je, když snící sám dobře a ke spokojenosti druhých divadlo hraje; pozitivum tohoto symbolu zesilují děti jak na straně účinkujících, tak i diváků
divadelní nápověda: vnitřní hlas – hlas moudrého nevědomí (více viz archetyp Moudrý stařec)
divadelní pohádka: jednoznačně duchovní rovina; nevědomí ke snícímu hovoří pomocí pohádkových příběhů, jež jsou světskými lidmi považovány za nesmysly a fantazie, a tak posouvá člověka k čistotě dětské mysli a do Kristova království Božího