Snář sebepoznání
- lze rozdělit na tři základní oblasti – na život pudový, citový a duchovní; zatímco v denním životě si toto rozdělení málokdy uvědomujeme, v nevědomí je více než patrné a pro vysvětlení podstaty snů zcela zásadní; zatímco bez hmotných předmětů, včetně jídla, lze žít několik týdnů (bez pudových obsahů) a bez vody (bez citů) lze žít několik dnů, bez vzduchu (bez duchovní podstaty) lze žít jen několik minut – tento příměr ukazuje, jak důležité je duchovno pro život každého člověka, přestože si to mnohdy ani neuvědomuje; více o rozdělení symbolů, personifikací a života na pudový, citový a duchovní viz archetyp Anima – Animus
- darovat (zvířeti, jinému člověku): názorná ukázka moci snícího nad nižšími složkami duše, navíc i schopnost odpuštění a soucitu
- boj na život a na smrt: s prožitkem smrti může při ztrátě ega vést k proměně v nadpřirozenou bytost, což tímto momentem patří do archetypu Poklad, který se jeví být vytrvalým pokušitelem člověka
- zúčtování se životem: viz sebevražda
- životní pouť: viz životní cesta
- hektický: je doprovázen viděním neznámých názvů ve vlastní zemi nebo neschopností pochopit své snové jednání a chování
- život na autopilota v protikladu ke stavu vnitřního svědka: vnitřní svědek je nejčastěji nastartován meditačním úsilím, v němž meditující změní klasické myšlení „subjekt (tělo, city, mysl) – objekt (materiální svět)“ na myšlení „subjekt (Já) – objekt (tělo, city, mysl)“, aby pozoroval sám sebe, tedy své tělo, city a myšlenky; vnitřní svědek je významným impulzem k uskutečnění vědomého stavu a k opuštění běžného lidského žití „na autopilota“*44; vnitřní svoboda je charakterizovaná vědomým žitím, vnitřní nesvoboda žitím „na autopilota“; více o tomto zajímavém fenoménu v archetypu Pozornost
- lpění na životě: je doménou egoismu a překážkou duchovního pokroku; když si člověk uvědomí známou duchovní pravdu, že smrt je pomíjivá a život je věčný, otevřou se před ním netušené obzory poznání
- bytostný život ve vodách jezer, řek a moří: představuje vrcholnou podobu citové animy (např. jezerní královna) či citového anima
- čas života a smrti: není v nevědomí a ve snech tak důležitý, jak si představoval Sigmund Freud a jeho obdivovatelé, neboť život je nepřetržité kontinuum, protože smrt či zrození je pouhým přechodem z jedné existence do druhé
- život a smrt: jsou pulzující protiklady v monotónním kruhu hmotného světa; pochopením a sjednocením těchto protikladů dojde člověk k poznání karmického kola znovuvtělování*75 a zároveň se snaží z něj uniknout
- rozpoznat minulé životy: schopnost nahlížet ve snech do minulých životů má každý člověk, ale jen málokterý si dokáže uvědomit, že určitá snová scéna (většinou bolestná nebo se zážitkem smrti) patří k minulým životům; více o tomto fenoménu v archetypu Vize budoucnosti a minulosti
- vnímat vlastní niterný život: obraz je dokladem úspěšného procesu sebezdokonalování
- vidět život jako hru (včetně vážných a bolestných témat): teprve když člověk začne vidět život jako něco nevážného a hravého, s dětskou nevinností v srdci, spadne z něj všechna tíže osudu, všechen strach ze života i ze smrti
- vzdát se života: nádherný a nepopsatelný obraz, v němž snící spatří možnou cestu k uskutečnění*68
- ve vztahu k vesmíru: zrod života vesmíru byl bolestný, ale to jen proto, aby všichni tvorové a veškerý život byl schopen jednou rozeznat opak – blaho a slast; jedině po vlastním stvoření v hmotném světě máme šanci ochutnat vše v „zemi protikladů“ a sloučením těchto protikladů se navrátíme zpět do lůna kosmické prázdnoty
