*3 Máro (ze sanskrtu) je postava zosobňující zlo, používá ji i buddhismus. Zosobněné zlo – Máro se personifikuje při prudkém mystickém úsilí a stává se pokušitelem člověka, neboť je jeho smyslným já, které bylo z bytosti mravním úsilím vyloučeno. Velikost Mára závisí na překonávaném smyslovém já. Čím více se člověk ve svém životě poddával smyslnosti, tím silnější protivník ho na prahu očekává. Při souboji s Márem bývá jazýčkem na vahách zbytková náchylnost ke světu, která mu dává sílu, a naopak vzdání se světa dává sílu té bytostné složce, která se pokouší vybřednout z osidel smyslového světa. Máro je strážcem prahu, který se překročí pouze mystickou smrtí*⁷⁹. Ovšem padnout při pokusu o překročení prahu není mystická smrt, ale slabost pro své stále silné smyslné já.