*44 Život „na autopilota“ je stavem, v němž myšlenky a pocity samovolně vystupují z nitra a určují téměř nezávisle na vůli člověka jeho životní běh. Když se člověk rozhodne žít svůj život vědomě, pak se snaží sledovat každou svou myšlenku, slovo a čin. Zpočátku je vědomý stav, kdy má pod kontrolou myšlenky, slova i činy pouze chvilkový, ale postupem času se vědomým žitím pokrývá většina denního života zejména v krizových situacích, kdy se stáhne do sebe a v okamžiku vědomě zvládne emoční a pudové tlaky stoupající z hlubin lidské přirozenosti. Je to konec žití na autopilota. Zvládne-li člověk cestu z žití na autopilota k vědomému žití, pak už jen s hořkým úsměvem může vzpomenout, jak jej nemilosrdný autopilot řízený pudy, emocemi a city vrhal do nešťastných – a většinou i nechtěných – vztahů. Žití vědomě nebo na autopilota je vlastně otázkou, zda chceme být příčinou svých zážitků, nebo jejich důsledkem. Většinu života člověk žije v důsledku svých zážitků a teprve při vědomém životě se stává jejich příčinou, a tím i nachází zázračný pramen k čerpání moudrosti. Více v archetypu Pozornost.