Snář sebepoznání

Déšť

je velice složitým symbolem, neboť se mu brání jak pudová, tak i duchovní složka snícího, proto je pro vysvětlení snu se symbolem deště nutné rozeznat rovinu, na kterou déšť působí (více o rozdělení pudové, citové a duchovní složky pro ženskou i mužskou část lidské duše v archetypu Anima – Animus)
místo, na kterém velice dlouho nepršelo, je oblastí lidské duše, kde téměř nepůsobí citová složka, většinou místem, kde neomezeně vládnou pudy
je požehnáním pro pudovou složku, i když zprvu snící vehementně brání své smyslné touhy před zničením ve vyšší citové složce
deštěm zkrápěný les: střet citového prožitku s pudovou podstatou lesa, dočasné ovládnutí živočišných sklonů
déšť (city) u symbolu kaluže: ruší duchovní schopnost převracet jevy, symboly a vztahy v ukázkách protikladů
chrání-li se člověk před deštěm pomocí deštníku (jeden z falických symbolů) nebo pomocí snového oblečení (ego snícího), tak upřednostňuje pudovou složku, nechá-li snící volně působit déšť na sebe a své tělo, tak povyšuje své prožívání na citové; vše, co déšť omývá, pozbývá síly v pudové oblasti a nabírá sil v oblasti citové
chránit si hlavu před deštěm: v drtivé většině snů je to obrana před city a snaha zachovat si známé, leč závadné rozumové jednání
je vítán snícím: skutečná touha vymanit se z područí pudu a naplnit svůj život vřelými city
chodit nahý v dešti: snící bez osobnosti plně prožívá dopad citů na svou duši, což přináší schopnost rozeznávat nové rozměry bytí
prudký, přívalový: prudké vzedmutí citů snícího
apokalyptický i s následnou potopou: vzedmutí citové složky snícího je tak silné, že se v prožívání posune do duchovní sféry a citová sféra nebude mít pro snícího lákadel, aby v ní přetrval; rychlý přerod v duchovního člověka, který se pak s proměněným vědomím*¹⁶ vrací zpět do hmotného světa (takový přerod je zárukou, že snící nebude zlákán citovými prožitky a už vůbec nebude lákán prožitky smyslnými)
často rozhrnuje oponu do různých archetypů Kruhu Procesu obnovy*², například: Vize budoucnosti a minulosti, Bazální a perinatální matrice, UFO iniciační obřady a další (viz kniha „Tajemství řádu nevědomí“)
déšť přechází v sněžení: přechod z citového vnímání do duchovního je vyvrcholením snahy snícího o hledání správné životní cesty a filozofie (je to pouze dílčí úspěch v nalezení cesty, nikoliv v jejím naplnění)
sněžení přechází v déšť: přechod z duchovního vnímání do citového je na duchovní cestě krokem zpět
má v určité fázi duchovního vývoje zázračnou moc oživovat mrtvé pudové symboly, aby tyto pak v nové síle prověřily snícího, který se vrací z duchovní sféry přes citovou k pudovým složkám, ale již s proměněným vědomím
je z pohledu duchovního na škodu, neboť déšť jako citový faktor degraduje vyšší duchovní složku, proto například snoví mimozemšťané, kteří představují duchovní složku snícího, mají z deště panickou hrůzu (více o tomto fenoménu v archetypu UFO iniciační obřady)
zlatý: vize fosfenické formy*¹⁷