Snář sebepoznání

Otec

jeden z velice frekventovaných a také velice složitých snových symbolů, při jehož častém opakování doporučuji přečíst archetyp Otec – Matka, neboť jedině znalost archetypu zaručí přesné rozkrytí symbolu otce ve snech
jakmile se otec snícího objevuje ve snech často, je snící nesamostatný a nemá ke svému otci vyřešen citový vztah, naopak malý výskyt symbolu otce ve snech svědčí o samostatnosti a relativně vyřešeném vzájemném vztahu
otec jako vzor: otec spolu s matkou jako první formují vědomí dítěte a poté jej podle vlastních kvalit utvářejí v rozmezí masky osobnosti a individuality (viz archetyp Persona a viz archetyp Individualita)
činnost snového otce směřuje k prohlubování rodinných vztahů (i v negativním smyslu) a k pevnějšímu upoutání snícího na světské rovině prožívání, byť občas prosvětlené city
otec ženy se mění v bratra, manžele, milence: otec zaujímá zcela samostatné místo v nevědomí (v archetypu Otec – Matka), je povýšen nad pudové aspekty (manžel, milenec) a ve svém vyšším smyslu i nad citové aspekty (bratr), ale zároveň oba tyto aspekty v latentní formě obsahuje; každému člověku proces sebezdokonalování jednou nastaví zrcadlo, v němž se bude muset tváří v tvář postavit pudovým a posléze citovým aspektům archetypu Otec – Matka a je pouze na něm samém, jak se dokáže s těmito fenomény vyrovnat
cizí otec: nemá v nevědomí podstatnější osobní význam a vyjadřuje jen různé náhledy na otcovské vztahy
otec manželky, milenky či manžela, milence (i potenciálních partnerů): vyjadřuje negativní charakter archetypu Otec – Matka a může představovat personifikaci archetypu Stín
pláč, bolest a trápení snového otce: u tohoto obrazu je důležité rozeznat důvod otcova trápení, neboť pokud je důvodem egoistické chování snícího či morální pochybení, pak je tento obraz varováním před pádem na nejnižší rovinu prožívání (pudovou), ale naopak pokud otcovo trápení způsobuje citová a duchovní náplň snícího, pak je tento obraz kladný i v případě, když snící upadá do lítosti nad stavem otce (tato lítost se časem promění v soucit, který je duchovním lékem na všechny bolesti)
obava z nepřítomnosti otce: je vlastní málo samostatným a citově závislým lidem, proto by se měl snící při objevení se tohoto obrazu snažit o samostatné kroky, přestože by mohly být chybné
otec ubližuje snícímu (i nechtěně), zraňující, bolestné, nepříjemné objetí otcem: snící je postaven před stinnou tvář obrazu vlastního lidského otce, který postihuje zejména pudové personifikace, zatímco citové personifikace zůstávají negativní činností otce nedotčeny; nevědomí tímto obrazem ukazuje nutnou cestu od pudovosti k citovosti
nevhodné a negativní jednání otce (např. nechutné scény, opilost, obscénní chování): vidí-li snící ve svých rodičích stále vzor hodný následování, pak nevědomí vzor v jeho mysli pokřiví, aby na své cestě životem hledal jiný, lepší vzor; když se snícímu v podvědomí lidský vzor zhroutí, nezbývá mu, než ve svém zklamání nalézat jiný vzor a v ideálních podmínkách následuje vzory Ježíše Krista, Buddhy či jiných světců nebo se obrátí do svého nitra, v němž objeví dokonalý vzor archetypu
harmonické vztahy s otcem: snící naplnil vzor, kterým mu otec byl, ale nyní je třeba vykročit na cestu poznání, třebaže se snící na této cestě bude muset vyrovnat s nesouhlasy a protesty snového otce (duchovno versus lidství)
společná cesta, společný pobyt a stejná činnost s otcem: symbolizuje setrvávání snícího ve vzoru, který byl snícímu vytyčen rodiči; takové sny jsou dobré pro člověka, který se snaží najít a naplnit vzor svých rodičů, ale nevhodné pro člověka, který může opustit směsici pudového a citového prožívání, překonat citové závislosti a najít duchovní stav klidu a míru
obrazy dcery a otce zbarvené otevřenou sexualitou nebo méně nápadnými sexuálními symboly: úkolem každého muže je pochopit a překonat Elektřin komplex*⁵⁰ a při sjednocování protikladných citových složek vlastní mysli pominout hmotnou rovinu prožívání, neboť ta vždy končí v sexuálních závislostech
otec je snícím mužem považován za soupeře: v podvědomém erotickém vztahu syna k matce je otec pociťován jako sexuální soupeř (Oidipův komplex*⁴⁹)
otec jako záchrana a pomoc, utíkat k otci: častý sen dospívajících a dospělých, kteří budují nové citové vazby, neboť každé nedorozumění člověk podvědomě konfrontuje se vzorem, který má pevně zakódován ve své mysli; je důležité nalézt svůj díl samostatnosti a osvobodit se od vlivu, který otec představuje, teprve toto osvobození dá snícímu možnost nalézt cestu k prozření (pokrokem je, když se snící s prosbou o pomoc místo k otci obrací k personifikacím archetypu Moudrý stařec)
snící žena zastává kromě role matky i roli otce: aktivní snaha snícího pochopit vzájemný vztah mužského a ženského prvku v rámci archetypu Otec – Matka (typický sen při prováděné asparšajóze*⁸⁴)
pomáhá snícímu: velice častý obraz, jenž plně zapadá do vývojového procesu každého člověka, ale jakmile snící překročí vzor svého otce, taková, třebaže dobře myšlená pomoc, se stává brzdou dalšího vývoje
pomáhat otci: tyto obrazy se vyvíjejí od počáteční pomoci s běžnými záležitostmi přes pomoc v citových otázkách až k trpělivému vysvětlování nadsvětských skutečností, aby byl snový otec, jenž představuje chápání archetypu Otec – Matka, zbaven nevědomosti
zachraňovat otce: jakmile snící častěji vystupuje na duchovní rovinu prožívání, jsou jeho návraty na pudovou a citovou rovinu lidského světa provázeny dramatickými obrazy, v nichž je konfrontován se vztahy, které vědomě opustil; v takových snech zachraňuje otce jak před účinky duchovní roviny (sníh, led, mráz, létání a podobně), tak i před účinky pudové roviny a hlavně před pudovými personifikacemi (zvířecími i lidskými), aby otec bezpečně zakotvil na citové rovině prožívání, kde si může pro budoucí poslední krok pomalu osvojovat duchovní náhledy
činnost snového otce se stává brzdícím elementem: nevědomí snícímu naznačuje nutnost překonat lidský vzor a vystoupit na vyšší úroveň; to není odmítnutí skutečného otce, ale pouze vzoru, který v nevědomí zastupuje (v podobných snech se skutečný vlastní otec může stát nevlastním)
rozpory se snovým otcem: rozpor mezi mužskou a ženskou stránkou (viz archetyp Anima – Animus); také viz konflikt
rozpory dcery se snovým otcem: rozpor mezi mužskou a ženskou stránkou (viz archetyp Anima – Animus)
smrt otce: snícímu končí období tápání a nejistoty ve vzájemném soužití, již nepotřebuje pomoc lidského vzoru otce a uvolňuje se mu cesta k nalezení dokonalejších vzorů
snové příběhy s otcem mohou být i vizí budoucnosti či inkarnačním pohledem do daleké minulosti; více o tomto fenoménu viz archetyp Vize budoucnosti a minulosti
zmrzlý, zachraňovat zmrzlého otce: viz mráz
princezny, prince: viz král, královna
muž či bůh s nadpřirozenými schopnostmi: mimo lidský vzor existuje uvnitř psýché ještě božský vzor Otce, jenž má čistě numinózní charakter a očividně patří do archetypu Numinózum
mytologické postavy matek a otců: protože každý člověk v sobě nese představy Božských rodičů a Božského dítěte, pak jsme kdysi, v šeru dávnověku, jimi museli být, a to je hlavní příčina častého mytologizování rodičů, kdy jim dítě až vysoko přes dospělý věk přisuzuje archetypickou formu božského páru; želbohu vnímání lidství jeho rodičů v něm vyvolává zklamání a nespokojenost, neboť zařazením rodičů mezi lidi i dítě vypadlo z božského scénáře
spojení otce s dcerou: jeden z velice důležitých a přelomových snů, k jehož pochopení je nutné porozumět principům sjednocování protikladů na pudové i citové rovině (viz archetyp Anima – Animus a viz archetyp Coniunctio); o stejném spojení hovoří mnohé alchymistické traktáty*⁸⁶
vyvrcholením symbolu otce je trvalá proměna lidského archetypu Otec v prožitek božské dokonalosti